Jdi na obsah Jdi na menu
 


Německá doga a výcvik

Německá doga byla v minulých letech zařazena ve služebních a pracovních plemenech. Stačí se jen podívat do odborných publikací o služebních psech vydaných cca mezi roky 1960-1990 a setkáme se tam ve výčtu služebních plemen také s německou dogou. V současné době je doga počítána mezi společenská plemena a ke svému uchovnění není třeba žádné zkoušky z výkonu.

Jak jsem mohla poznat, pracovní vlohy tomuto plemenu zůstaly. Doga cviky chápe docela rychle, ale musí mít hlavně motivaci (samozřejmě jako každý jiný pes) aby tyto cviky plnila.

Mě se nejvíc osvědčily piškoty, které vždy moji psi milovali. Také se jako odměny může použít třeba vařené maso, různé psí pochotky atd., prostě by psovod měl vybrat jako odměnu to, na co se pes opravdu těší a co má rád.

Balonek jako odměna se mě osobně moc neosvědčil, jelikož ač např. Dant si velice rád hraje s balonkem, tak jako odměna nepřinášel balonek potřebný efekt.

Doga má velice ráda pohyb a zábavu. Proto když psovod správně vede její výcvik a hlavně jí dostatečně motivuje, cvičí ráda a s chutí. Samozřejmě že se někdy může stát že se psovi prostě cvičit nechce, každý přece někdy máme “špatný den”, kdy se nám nic nechce dělat a na nic nemáme náladu, to samé může někdy pocitivot i pes. Proto pokud vidíme že pes cvičí s nechutí, tak je lepší přestat, s pejskem si třeba jen pohrát a výcvik nechat na jindy, až pejsek opět bude ve formě.

Také z vlastní zkušenosti mohu říci, že je hlavní udržet nervy v klidu, když se psovi nějaký cvik nejde. Pokud psovodovi “vytečou nervy” a psa např. potrestá, tak si akorát tak zadělá na pořádný problém, jelikož psovi ten cvik tím ještě víc znechutí a psovod pak nad ním stráví dvojnásobek času. Proto vždy v klidu popřemýšlejte, jestli jste zvolili správnou metodu nácviku a pes jí chápe. Jelikož také na každého psa platí něco jiného a psovod sám musí zjistit, co jeho psovi vyhovuje nejlépe.

Obrazek

A teď k samotným povelům a k jejich nácviku:

(Vycházím ze svých zkušeností a jak už jsem výše psala, na každého psa platí něco jiného, u Danta mi tyto metody fungovali, takže to případně můžete brát jako inspiraci pro výcvik vaší dogy. Jsou to pouze moje zkušenosti a postřehy z výcviku)

Přivolání psa

Přivolání je jedním z nejdůležitějších cviků. Přivolání by měl umět každý pes, jelikož není pak nic horšího než když pustíme psa a pak už jen sledujeme, jak se z pejska “stane samostatná jednotka” a dělá si co chce a na naše volání vůbec nereaguje.

Povelem pro přivolání je povel “ke mně”, případně jméno psa, jak kdo chce (na zkouškách by se měl používat povel ke mně, zvláště pak u vyšších stupních zkoušek).

S přivoláním začínáme hned jak si štěňátko přineseme od chovatele. Samozřejmě že nebudeme po psím miminku vyžadovat to, aby se ihned jak ho zavoláme jménem se k nám rozběhl jak dospělý pes. Musíme pozvolna.

Já osobně jsem vždy nosila po kapsách piškoty a když jsem šla s malým Dantem na procházku, tak jsem na něj v klidu (když okolo nebyli žádné rušivé podněty, jako např. ostatní psi) zavolala jménem a případně začala malinko couvat. Když Dantík přiběhl, dostal hned piškot a velkou pochvalu. Takhle jsem to opakovala několikrát na každé procházce. Brzy pochopil co po něm chci a chodil si pro piškoty na první zavolání.

Za nějaký měsíc, když Dantík už byl “puberťákem” nastali nám do té doby docela s obstojným přivoláním problémy. Když Dant viděl nějakého jiného psa, chtěl si jít samozřejmě hrát a reagoval třeba až na několikáté zavolání. Takovou situaci jsem nemohla nechat. Poradila jsem si tak, že jsem Dantovi na obojek připla 10 m dlouhou stopovací šňůru, kterou jsem nechala volně klouzat po zemi a já jsem držela její konec. Jakmile jsem viděla nějakého psa (a že to v parku v Praze není žádný problém), zavolala jsem “Dante ke mně” a trhla jsem vší silou šňůrou. Tak se ke mně Dantík musel vrátit ať chtěl nebo nechtěl, samozřejmě že dostal piškot a obrovskou pochvalu k tomu. No a takto jsem to opakovala a opakovala a musím říci že v nynější době nemám s přivoláním žádný problém.

Můžete si říci že pes o tom moc dobře ví že je na vodítku, máte samozřejmě pravdu, ale jde o to, mu vysvětlit, že po zavolání má ihned přiběhnout a bude za to náležitě odměněn. V dnešní době začínají být dost rozšířené “elektrické obojky” ( ač je pes puštěn, máte ho stále pod kontrolou, jelikož pokud pes neposlechne, psovod mu dá dálkovým ovládáním elektrický impulz, který je pro psa nepříjemný). Já osobně s nimi nemám zkušenost, tak nemohu hodnit jejich klady nebo nedostatky, ale myslím si že vše se s tímto obojkem vyřešit nedá a nemám z toho dobrý pocit že se tyto obojky stále více rozšiřují i mezi úplnými “laiky”, kteří ani pořádně neví jak psa co naučit a myslí si že toto je to jediné a pravé.

Obrazek

Takže pokud pes už ovládá přivolání, tj. po našem zavolání k nám ihned běží, musí začít ti, kdo chtějí jít se psem na zkoušky, přivolání zpřesňovat. Ale to už není takový problém. Podle zkušebního řádu si pes má po přiběhnutí k psovodovi před něj sednout a následně vyčkat, až dá psovod povel “k noze”. Zde bych ráda upozornila: když si pes před vás sedne, nevolejte ho ihned k noze, ale odměňte ho a dejte mu třeba volno nebo se sami zařaďte k jeho boku. Pokud budete ihned velet po přisednutí psa před vás k noze, pes si pak po zavolání “ke mně” bude ihned sedat k vaší noze, jelikož si tento cvik spojil dohromady. Opět, hovořím z vlastní zkušenosti, jelikož já jsem si tuto nežádoucí spojitost u Danta vypěstovala a teď mám velké problémy to odbourat.

Abych to shrnula, pes po vyslovení povelu “ke mně” ihned přiběhne k psovodovi, kde si před ním sedne (sednutí většinou nedělá psovi problémi, stačí nejdřív říci “sedni”, psovi dát odměnu a pes to brzy pochopí, co má udělat). Následně psovod zavelí “k noze”, pes se k noze přiřadí a tím cvik přivolání na zkouškách končí.

Obrazek

Ovladatelnost psa u nohy (na vodítku a bez vodítka)

Cílem toho cviku je to, aby pes následoval svého psovoda na povel “k noze” u jeho levé nohy, nepředbíhal ho ani se neopožďoval. Také tento cvik je jako přivolání velice důležitý, jelikož procházka s “táhnoucí” dogou na vodítku by asi byla velici namáhavá a doga by určovala směr a tempo procházky a páníček by se nechal jen bezmocně vláčet. Tak to určitě takto nejde.

Chůzi u nohy už pomalu můžeme začít nacvičovat i s malým štěňátkem. Pejsek si musí zvyknout na to, že je veden po levé straně. Samozřejmě že s nácvykem chůze u nohy můžeme začít až tehdy, kdy je štěňátko zvyklé na obojek a vodítko, dříve ne.

Nesmíme také zapomenout na oblíbené pochoutky pro pejska. Při vycházkách se snažíme pejska držet u své levé nohy, odměňujeme ho za to pamlsky a hooodně chválíme. Se zpřesňováním chůze u nohy můžeme začít až s odrostlejším pejskem (cca od 6 měsíců, samozřejmě záleží dost na povaze psíka atd.). Psovi dáme kovový jednořadý řetízkový obojek (ten je pro výcvik nejlepší) a nastavíme ho na stahování. Psa vedeme u levé nohy, jeho lopatka by měla být v úrovní naší nohy. Pokud pes předbíhá nebo se opožďuje, zavelíme povel “k noze” a škubneme vodítkem které je připnuto ke stahovacímu obojku. Jakmile se pes dostane do žádané polohy tak ho odměníme pamlskem a přidáme pochvalu. Při obratech či změně rytmu chůze také dáváme povel “k noze” a v případě potřeby opět škubneme vodítkem. Pokud psa dobře motivujeme, brzy se chůzi u nohy naučí a nečiní mu žádné problémy.

Pak můžeme začít cvičit chůzi bez vodítka, nejlepší je psovi připnout krátké vodítko (cca 30 cm dlouhé), které volně necháme viset na obojku psa. Jinak postupujeme při výcviku stejně jako před tím. Pokud se pes od naší nohy vzdaluje, tak ho zkorigujeme právě díky tomu krátkému vodítku.

U zkoušek IPO a VPG psovod nesmí používat povely při obratech či zastavení, pes prostě musí koukat na psovoda a jakmile psovod udělá obrat, tak pes musí obrat zvládnout bez povelu, stejné je to u zastavení, když se psovod zastaví, pes se musí ihned také zastavit a sám bez povelu sednout vedle nohy psovoda.

Obrazek

U ovčáku se k nácvyku této chůze u nohy docela hodně používá balonku, kdy psovod si pozornost psa udržuje právě balonkem. Mě se metoda balonku příliš neosvědčila, jelikož přece jen Dant není do balonků tak nadšený (myslím že většina dog je na tom stejně), takže kýžený efekt tato metoda nepřinášela. Lepší účinek měl pamlsek (piškot), kdy já jsem piškot držela v pravé ruce a Dant byl díky tomu ve střehu, takže nám obraty bez povelu apod., nedělaly žádné problémy.

Abych nezapomněla, ve zkušebních řádech se vyžaduje základní postoj psovoda se psem, což docela dost souvisí s chůzí u nohy, jelikož jakmile se psovod zastaví, přechází tím vlastně do základního postoje a pes se musí u nohy posadit.

 Cvik "sedni"

Dovolila bych si říci, že cvik sedni je jedním z nejrychleji a nejsnadněji naučitelným cvikem. Já jsem začala tento cvik učit Danta tak, že jsem si ho postavila k levé noze, přitom jsem měla vodítko v pravé ruce a zavelela jsem "sedni" a přitom současně zatlačila na zadek Danta a vodítkem jsem jen mírně trhla vzhůru. Když byl v požadované poloze, dostal velkou pochvalu a samozřejmě i pamlsek.  Za chvilku Dant spolehlivě věděl co po něm chci a cvik sedni vykonával bez problémů.

Další metoda nácviku "sedni" je za použití pamlsku a to tak, že pes stojí u levé nohy, psovod má v pravé ruce pamlsek, který ukazuje v dostatečné výšce psovi a velí "sedni" a přitom může opět zatlačit na záď psa. Někteří psi si ihned sedají po ukázání pamlsku nad jejich hlavou.

Spolehlivější a trvalejší (aspoň mě osobně) se mi zdá metoda první, ale je na každém psovodu, kterou metodu si vybere.

Když už pes zvládl "sedni" u nohy psovoda, tak se začíná cvičit "sedni" cca 2-3 kroky před psovodem. Tam už ani není zapotřebí mechanická pomoc ze strany psovoda, spíše už začínáme používat jak zvukový povel, tak také povel posunkem a samozřejmě nezapomeneme na obrovskou pochvalu a pamlsek za dobře vykonaný cvik. Vzdálenost pak postupně prodlužujeme a můžeme pak už používat pouze povel posunkem.

Obrazek

Pochvala za dobře vykonaný cvik.

 

 

Cvik „lehni“

Pokud už pejsek zvládl cvik sedni, můžeme začít cvičit cvik lehni. Na některých cvičácích se začíná cvičit vše najednou (sedni, lehni, vstaň), ale mě se zdá lepší cvičit tyto cviky postupně, tj. od nejlehčího k nejtěžšímu.

Takže začneme s nácvikem tak, že si pejska posadíme vedla levé nohy. Vodítko držíme v levé ruce a pravou máme volnou. Dáme povel lehni a přitom vememe pravou rukou přední nohy psa a pohybem ho položíme. Samozřejmě ihned odměníme pejska pamlskem.

Druhá metoda je ta, že místo chytnutí nohou máme v pravé ruce pamlsek, zavelíme lehni a pravou rukou s pamlskem směřujeme dolu. Pes bude pamlsek sledovat a přirozeně si lehne, nebo můžeme ještě mírně v levé ruce zatáhnou směrem dolů. Po úspěšně provedeném cviku opět pejska odměníme.

Obrazek

Cvik lehni se pejskové učí docela rychle s minimem problémů. Jeden však tu občas je a to ten, že si někteří psi jaksi hoví a lehnou si na pravé či levé stehno a na zkouškách jdou pak samozřejmě body dolů. Takže pokud cvičíme psa pro zkoušky, tak nesmíme dovolit, aby si takto lehal a musíme ho upravovat do správné polohy.

Obrazek

 

Cvik „vstaň“

Tento cvik je jeden z nejobtížnějších. Doporučuji ho cvičit až po zvládnutí cviků sedni a lehni.

Psa si posadíme k levé noze, vodítko držíme v pravé ruce, levou ruku máme volnou. Zavelíme „vstaň“ a psa jemně vememe levou rukou za levou slabinu a jakoby jsme chtěli psa nadzdvihnout mírně tlačíme nahoru a současně pravou rukou ve které máme vodítko táhneme mírně nahoru. Ještě můžeme klidně udělat malý krok vpřed, aby se pes postavil. Jakmile pes stojí, ihned odměníme pamlskem a velkou pochvalou.

Ale pozor, psa ihned neposazujeme, ba mu na chvili dáme volno, potaháme se kdyžtak o balonek či jen přejdeme se psem na vodítku o kousek dál. Proč toto upozornění píši? Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že jakmile se začne po cviku vstaň ihned velet cvik sedni (a že se s tím hodně na cvičácích můžeme setkat), pejsek se sice po povelu vstaň postaví, ale nevydrží stát moc dlouho a za chvilí si sedá. Vybuduje si prostě takový stereotyp, že po cviku vstaň je za chvilku sedni, no tak proč by měl tam tak dlouho stát, když je pohodlnější si sednout, že.

Obrazek

Já jsem tento problém řešila také, jelikož když jsme s Dantem cvičili v řadě na cvičáku, tak právě cviky sedni, lehni, vstaň následovaly hned za sebou, takže ač Dant vstával a stál nejdříve bez problémů, tak za nějakou dobu si vypracoval právě takový stereotyp, že sice vstal, ale za chvilku si bez povelu sedal. A to je špatně a na zkouškách či závodech můžete odcházet za takto vykonaný cvik s nulou bodů.

Proto jsem začala právě po cviku vstaň a samozřejmě po krátké výdrži ve stoje, dávat volno a musím říci že nám to zabralo a teď zvládá tento cvik opět bez problémů.